Miloš Doležal: Bodla stínu do hrudního koše

V roce 2009 vydalo nakladatelství Thyrsus jako svou 16. publikaci.
1. vydání.
112 stran
Náklad 500 výtisků.
ISBN 978-80-902660-5-6
Pevná šitá vazba
Hřbet země mezi Podivicemi, Pasekami a zatopenou Zahrádkou, území Huňásů, zelenkavých astrálů, románských šklebů. Zarůstající hřbet krajiny. Srdeční komorou je lesní kaple. Pyskem vrata u Rýdlů. A bílou čelistí - hřbitovy, hospody. Čtyři krchovy hltají lidi. Čtyři knajpy vyplivují mátohy.
ukázka/
sen o mrtvé
na 22. srpna 2002
Šla se podívat na hřbitov, na hrob Oliny, kterou pohřbili před šesti nedělemi. Vytrhala trsky pýrů, uhladila černou zem
a řekla si, že může skončit. Tu si však povšimla, že na straně, kde leží Olininy rodiče, se udělala proláklina.
V duchu si pomyslela — bude to chtít ještě pytel černozemě. Vtom se utrhla hlína od pomníku a celý hrob se začal
propadat a hroutit. Nahlédla do průrvy s hrůzou, že uvidí Olinino tlející tělo. Ale nic. Zato na půlce jejích rodičů
zahlédla zelenou zimní galoši. Rychle ji zahrnula hlínou. Jenže v hlíně se objevil v modrých teplácích obrys stehna a cíp
zimního kabátu. Chtěla vše skrýt svým černým plédem, ale Olina se zvedla z hrobu a zírá. V posedu obhlíží, kde je.
Začala ji oprašovat, vymetat hlínu z vlasů a jíl z očí a údů. Vedla ji ze hřbitova po silnici pryč. Olina byla úplně hubená,
se štíhlým, mladým obličejem. Olina říkala, že má hlad.
na zastávce autobusu
— Karolka Husára našli na podlaze —
— Co se mu proboha stalo!? —
— Udusil se rumem —
— Rozptýlí ho nikoho nemá —
— Jen hejno slepic a toho havrana co mu tam začal lítat —