Nakladatelství THYRSUS

Vzpomínky básníka, prozaika, literárního a výtvarného kritika, bibliofila a sběratele Jiřího Karáska ze Lvovic (1871-1951), až dosud rozptýlené v těžce dostupných časopisech a denících, přinášejí neobvyklý pohled na známé i zapomenuté osobnosti českého literárního života přelomu 19. a 20. století (Karel Hlaváček, Josef Klička, Hugo Kosterka, Stanislav K. Neumann, Arnošt Procházka, Růžena Svobodová, F. X. Šalda a další). Autor zachytil kulturní atmosféru devadesátých let 19. století, zejména vznik a první období časopisu české dekadence Moderní revue, seznamujícího českou kulturu se světovými uměleckými proudy a jejich představiteli (Edvard Munch, Stanislaw Przybyszewski, Oscar Wilde).

ukázka/Přiznám se, že měla Vídeň na mne rozhodující vliv a že mne změnila od základu. Byl jsem jí jako pohlcen. Zdálo se mi, že žiji pouze ve Vídni a do Prahy že si jezdím jen odpočinouti a nabrati sil. Vídeň vyčerpávala, ale dávala mi umělecky všechno.
Nikdy bych byl nenapsal takovou pohlavním fosforem žhoucí báseň, jako jsou Zelené oči inspirované ve Vídni. Odcizoval jsem se však tímto způsobem ovzduší Moderní revue, v němž tkvělo pro mne cosi z ovzduší malého města, v němž měly důležitost nízké útoky nepřátel, stejně jako donášené malicherné klepy. Nyní jsem se nezajímal o nikoho z literárního světa. Připadali mi všichni cizími a nebudili můj zájem. Ten byl jinde, v kulturním ovzduší Vídně, v dráždivé smyslnosti, v bohatosti a sytosti životních dojmů. Docházel jsem tedy do Moderní revue méně, spokojoval jsem se jen tím, že jsem odváděl Procházkovi své literární příspěvky, že jsem se informoval, co nového a důležitého, a zase jsem mizel na delší dobu.
Procházka to dosti těžce nesl, že zanedbávám společnosti Moderní revue, a vyřizoval mi, že Hlaváček po mně touží. Začal docházeti do Moderní revue pravidelně, ale nikdy mne tam nezastihl. Donesl Procházkovi několik ozdobných hlavic pro Moderní revui, z nichž Procházka vybral a dal reprodukovati něco v časopise. První ty pokusy jsou nemotorné a vypadaly ještě hůře proto, že neměl Hlaváček zkušenost dosud, jak vypadne kresba v reprodukci. Pod vlivem Vallottona, z něhož mu Procházka ukázal podobizny francouzských literátů v knize Remyho de Gourmont, nakreslil Hlaváček první zdařilejší piecu, a to portrét Edmonda de Goncourt, jenž tehdy umřel a jemuž Procházka věnoval v Moderní revui vzpomínku.