Jiří Karásek ze Lvovic: Tři vzpomínkové portréty

Tři vzpomínkové portréty
K vydání připravili a ediční poznámkou opatřili Aleš Zach a Gabriela M. Zemanová.
Obálku navrhl a graficky upravil Luboš Drtina.
Jako svou 10. publikaci vydalo nakladatelství Thyrsus k Novému roku 1999.
Náklad 199 výtisků.
1. vydání.
39 stran.
ISBN 80-901774-9-2
Soukromý neprodejný tisk pro přátele a příznivce nakladatelství.
Měkká šitá vazba.
Neprodejné

Tři portréty uměleckých osobností 90. let 19. století z pera Jiřího Karáska ze Lvovic, významného představitele české dekadence, básníka, prozaika, literárního a výtvarného kritika, spoluzakladatele časopisu Moderní revue. (Eduard Tesař, Zdenka Braunerová, František Kaván)

ukázka/Zdenka Braunerova přišla do Moderní revue s Milošem Martenem a nebylo pracovitějšího a horlivějšího pracovníka nad ni. Nemyslím jen její grafickou výzdobu Moderní revue a četných knih, i mých, za niž jsem jí vděčný... Ale iniciativnost její oplodňovala a vzněcovala, dodávala také ostatním chuti. Paula Claudela přivedla mezi nás. Tehdy se Zdenka nakloňovala definitivně ke katolicismu. Můj barokový katolicismus se jí líbil, nacházela v něm prvky zeyerovské. Z Manfreda Macmillena znala nazpaměť popis kostela sv. Jakuba. Ostýchám se psáti o jejím entuziasmu. Když jsem vydal legendu o Elektě, zlobila se, že jsem ji nepožádal o výpravu knihy. Viděla v ní vrchol toho, co mohu v legendě vytvořiti. Říkala mi, že jest ještě bližší jejímu srdci než sama Gotická duše, kterou také měla tolik ráda. Chtěla, abych napsal co nejdříve cyklus legend o Karmelitském Jezulátku a slibovala, že knihu vypraví tak, aby se z ní mohl modliti i rafinovaný estét, i prostá, zbožná duše...
Když jsem věnoval Tyršovu sokolstvu galerii, zlobila se na mne. Neměla ráda sokolů. Když mne potkávala v blízkosti Tyršova domu vycházejíc z ulice Všehrdovy, bodala mne ironií. Jednoho dne přišla ke mně do galerie sestra Zdenčina, paní Anna Bourgesová, a viděl jsem, že ji celek sbírky dojímá. A pak přišla na její popud i slečna Zdenka kteréhosi večera. Rozsvítil jsem starý rodinný lustr a rozehrál v pozlacených hodinách Rameauovy menuety. Zdence se zaleskly oči, a když odcházela, byla pohnuta k sebezapíravému rozhodnutí. Věnovala mi do sbírek galerie bezvadné otisky všech svých grafik a doplnila vzácnými příspěvky také rukopisný archiv...