Nakladatelství THYRSUS

Chronologicky řazený soubor korespondence (Boženě Dapeciové, Rudolfu Breiskému a rodině, Jarmilu Krecarovi, K. H. Hilarovi, Arnoštu Procházkovi a dalším spolupracovníkům a přátelům) a nepublikovaných rukopisů, opatřený rozsáhlým edičním komentářem a dokumentárními fotografiemi.

ukázka/K. H. Hilarovi / 29. prosince 1909
Milý pane Hilare,
jste z nás všech nejvíce dekadentem v Gautierově smyslu, ve smyslu generace Baudelairovy. Váš styl rozkládá se v choré poloparfémy, polonuance, polosvětla. Jste sexuelní melancholik, jenž svého rozčarování zapomíná v rozkošně sestylizované senilnosti dojímající se nad polorozpuklým ňadrem nedorostlé dívky, vykukujícím zpod hedvábné krajky košile, jenž se dojímá nad marností všeho při pohledu na její hubenou, anemickou ruku nebo v její důvěrou k životu zářící oči, bezděky  lhoucí lásku, která je největší lží, jakou si lidstvo vymyslilo. Chápu Vaši lásku k dívkám v pubertě, ač, snad příliš cynický nebo blazeovaný, jí nejsem schopen. Je to láska k typickým vlastnostem dětství, s upřímností jeho lží, s lživostí jeho pravdy, s jeho pošetilostmi, vírou v absurdní, schopností skočiti z okna pro jediný křivý pohled. A k tomu druží se sexuelní živel - proto jde u Vás vždy o dívku - vydestilovaný z blazeovanosti a opovržením dospělé ženy, vždy brutálně pudové, i pod nejklamavější maskou, vydestilovaný v senilní rozkoš z absurdností póz, citů, gest a myšlének politých purpurem vycházejícího slunce pohlaví. Jste vášnivým rozštěpovatelem vlasů. Pro Vás jsou citové atomy rozložitelné. Vy víte, že nenávidím v umění vyslovený feminismus. Vaše práce v Pokrokové revui, ta nemožná směs metafyzických dialogů milence s milenkou, jejíž živočišný parfém jej opojuje, byly mi, mám-li být upřímný, nanejvýš nesympatické, jak svou stylizací, tak i svým obsahem. Ale Projížďka je jiná věc. Jacobsen, jemuž v ní jste velmi přístupen, nenapsal senzitivnějších vět... Není tu absurdních dialogů a meditací. Posadil jste prostě naproti sobě dva bývalé milence z dětských dob - jak subtilně jste je vykreslil! Jak kouzelně jste předekoroval dekadentní linie jejich profilů! - a rozvinul jste jejich citové sítě. Rozezvučel jste resonanční desky jejich citu. Nic více. A přece pověděl jste nekonečně více, než byste dovedl říci v dvaceti stránkách svých špatných - promiňte - ideologií. Symbol a stylizace je sugestivnější u Vás, než idea. A nadto stvořil jste prózu uměleckou, vzácně učleněnou, která má kouzelný hudební rytmus a náladu claire-obscure  rokokových melodií. Bohužel jsem vyrušen, dostal jsem návštěvu. Nabídl jsem návštěvníku zatím cigaretu a knihu, abych mohl dopis dokončiti. Máte pravdu. Zmýlil jsem se. Chci přijeti již v pátek tento týden a uvidíte mne po čtvrté hodině odpolední v kavárně Hlavově. Zdržím se přes večer, snad i před Nový rok v Praze. Stran mojí knihy zachovám se dle Vaší rady, bude však nutno požádat pana Procházku o svolení, o čemž se ještě uradíme. Lumír přivezu s sebou.
Na shledanou tedy v pátek! Váš
Arthur B.